Pouhý dotek nestačí

Je konec července a vše se zelená, kvete, dozrává, ale jen dotek přírody nestačí, člověk ho musí zažít a prožít celým tělem.

Hodně se toulám po české krajině a fotím detaily, cesty,zvířata. Občas si sednu na pařez a poslouchám jak zpívá vítr v listí korun stromů, ptáci mi zpívájí svou zamilovanou píseň a cvrčci na zubačce cvrkají crr, crr,crr. slunce se v listí třpytí a zahřívá mi tvář, ale stejně jen dotek nestačí a víme to všichni. Proč se vracíme tam kde je nám dobře a to ticho...Pro mne je to jako závislost ukrást kousek té krásy a pocitu i k sobě domů pomocí fotografie, je to ta nejlepší terapie pro mozek. Neubližujme přírodě, protože nejvíce tím ublížíme sobě. Kde se budeme vracet, když si zničíme les, houby, a symbiózu, s přírodou, kterou teď máme...Dávám zde pár mých fotek z míst, kde je ještě pořád moc hezky. Děkuji za zhlédnutí.